Než řekla jsi mi na shledanou

když jsem tě domů nocí ved,

parkem a potom Pražskou branou,

slova ti sládla jako med.

Než jsi mi řekla na shledanou

za hradbu střech se měsíc skryl,

zatemnil zlatou podívanou

co podzim kolem vykouzlil.

Než jsi mi řekla na shledanou

než jsi se se mnou rozloučila,

noc snesla chvíli požehnanou,

ve které jsi mě okouzlila.

Než jsi mi řekla na shledanou

než jsi se se mnou rozloučila,

z vlasů jsem sfoukal ti konfety,

políbil jsem tě na tvé rty.

Leden,sobota,čtyřiadvacátého,

pověra padla-je rázem ta tam,

toužím být stále vedle ní,

ani ona nechce už zůstat sama.

Vyšel jsem jako na procházku

zatančit si na první ples,

potkal jsem svou první lásku,

ted mám snad srdce na řetěz.

Ted mám v něm žár a divné chvění,

jak by tam ohen rozehřál led,

kéž nenašli jsme okouzlení

poprvé-a hned naposled. 

Hvězdičko má vzdálená,hvězdičko zatoulaná,

jsi jako drahokam,o kterém mohu jen snít,

jak naše láska,co zůstala bez nás sama,

vím,že tě nemám-a nikdy už nebudu mít.

Hvězdičko má vzdálená,hvězdičko nedostupná,

do noci padá tvá něžná a stříbrná zář,

možná,že i ty víš,jak hořká slza chutná,

i když si každou noc oblékáš svou svatozář.

Hvězdičko toulavá,hvězdičko osamělá,

nikdo tě v náručí nehýčká až do rána,

jen ty víš,co ted má láska dělá,

zbyla z ní vzpomínka cudná a tak bezbranná.

Kdybych uměl malovat

plátna hodná mistrů,

namaloval bych

tvou krásu velikou.

Kdybych uměl verše

něžné psát,

jen tobě bych chtěl

je všechny dát.

Kdybych uměl popsat

tvou vesmírnou krásu,

popsal bych ji docela

naše srdce jsou

pro sebe stvořená.

Miluji tě tak sladce zní

přijde mi,že znám tě,

už spoustu dní,

jsi snová,jsi krásná,jsi má.

Miluji tě šeptám ti tu

lásko v romanetu,

jsi jak lehký vánek

s chutí medovou,

já miluji tě,právě takovou.

Chci nahlédnout do tvé duše čisté,

umět v ní,i mezi řádky číst,

chci slyšet tvoje srdce

jak tluče z lásky,

pro to mé.

Chci se ti do očí zahledět,

tvé rty vnímat dlouze

něžně jim polibky dopřávat,

touze se s tebou oddávat,

chci tě lásko,chci.

Můj deníčku,ty musíš být odolný když přežiješ vše co do tebe napíšu,většinou jde o mé city,pocity,myšlenky.O mém životě,co všechno prožívám,jak co vnímám,o lásce,radostech,ale i starostech,trápení.Řekl bych,že život je sice krásný,ale krátký na to,aby člověk nemiloval,a nebyl milován.Pak je život prakticky o ničem,nuda-každý den stejná a vražedná.Jsem zamilovaný až po uši,ale nějak nedokážu ukočírovat své emoce,a také je v tom spoustu hádek,zbytečných,a to mě docela dost trápí.Přemýšlím o tom,protože svou lásečku nechci ztratit,na to jí moc miluji a hlavně je součást mne a mého života,který bych už asi nedokázal žít bez ní.Tak doufám,že se to nějak srovná,že zas bude dobře.

Dnes byl spuštěn můj nový blog. Vítám vás na něm,a děkuji za vaší návštěvu.